Hochtor na boso

29.07.2015 22:43

    Nedávno jsem si prohlížel staré fotky z hor. Na každý z výletů mám řadu vzpomínek, ale některé vždy vyčnívají. Jsou něčím jiné, něčím zvláštní, něčím nezapomenutelné.

    Na jeden takový jsem se z jara 2012 domluvil s tatem (čti „s tatem“). Vybrali jsme si jeden ze srpnových víkendů a celkem blízkou oblast Severních vápencových alp. Cesta do Ennstálských alp je příjemná. Za Vídní jste coby dup a po rychlostní S6 to taky pěkně sviští. Z Brna jsme urazili 350km za necelé 4 hodiny.

    Nebylo nám líto jednoho dne dovolené, a tak jsme si užili páteční dopoledne při pomalém výstupu z doliny. Cestou jsme míjeli cedule s nápisy naznačujícími nebezpečí polomů a padajícího kamení, ale přesto jsme s opatrností pokračovali. Osobně jsem musel být opatrný víc než obvykle. Díky nešikovnosti jednoho z kolegů jsem totiž sotva dva dny před odjezdem přišel o špičku palce na levé noze. Víkend v Alpách jsem však oželet nedokázal. Musel jsem vzít za vděk klasickými sandály, které se do hor podobných rozměrů hodí spíše jako přezůvky. Coby přezůvky jsem sbalil pevné trekové boty a šlapali jsme!

    Nástupní dolina Hartelsgraben začíná kousek od vesnice Hieflau. Údolí řeky Enže je tu překrásné i nebezpečné současně (především pro vodáky).

    Někdy po poledni jsme stanuli dostatečně vysoko na to, aby nám začalo být žíznivo. Počasí nám zatím přálo a tak jsme vzali za vděk jedním pivečkem podaným rukou pastevce, který před svou salaší hostil přátele vlastními sýry a pálenkou. Jelikož jsme nátury družné, došlo i na vzájemnou ochutnávku. Nabídli jsme klobásku a domácí pálenku za což jsme byli odměněni vynikajícím sýrem. I přes přátelskou atmosféru jsme za chvíli opět vyrazili na cestu. Do sedla, ve kterém jsme chtěli nocovat, nám zbývalo ještě pár hodin cesty.

    Do setmění bylo ještě daleko a už jsme polehávali v úzkém a kamenitém sedýlku s překrásným výhledem na Hochtor a chatu Heßhütte, ze které se běžně na Hochtor nastupuje. „Večeře musí být teplá“ zaznělo za mnou. Ano, člověk s sebou sice táhne několik kilogramů jen proto, aby si mohl ohřát třenčianské pátrky s fazolí, ale pokud musí, tak musí... Uvařili jsme, pojedli a zalezli do stanu. Bylo ticho jako v hrobě! Divný pocit.

    Dříve než jsme zvládli tvrdě usnout, začal se zvedat vítr. Zvedal se, zvedal, a jak se tak zvedal, bral s sebou i náš stan. Vůbec mu nevadilo, že v něm ležíme. Za chvíli jsme oba drželi jeden nosný prut stanové konstukce, takže jsme se ani nemohli modlit (pokud bychom dovedli) aby do nás nepraštilo. Bouřka jak bič! Za hodinku bylo po ní, a tak jsme zkontrolovali, zda nenapáchala škody na stanu. Uf, ok.. Chvíli pak trvalo než vyprchal adrenalin, ale nakonec jsme se dobře vysokohorsky vyspali.

    

    Ráno nás čekal krátký sestup k chatě a pak krásná ferata na boční hřebínek. Místy byl docela exponovaný, takže jsme našlapovali rozvážně. Ony ty sandálky taky nejsou kdo ví jak stabilní... Den jsme pojali docela odpočinkově a jelikož jsme našli pěkné místo k noclehu, přesunili jsme prostředky z fondu „ubytování“ do fondu „občerstvení“ a udělali jsme na chatě hezkou útratu. K večeru jsme (jak jinak) uvařili pro autobus poláků, a poté co jsme vše ve dvou snědli, nás od dalšího dne dělil jen zasloužený spánek. 

 

 

 

    Batohy jsme ráno ubytovali na chatě a po rychlé snídani (fond ubytování/občerstvení) jsme vyrazili do stěny. Pohodlná ferata vede až na zlom skalní stěny, která pak mění směr hřebene. Jakmile se přehoupnete přes levý (myslím, že jižní) okraj hřebene, přechází ferata ve velmi exponovanou pěšinku ve stěně kolmo padající několik set metrů do doliny. Tenhle kousek je na morál i v dobrých botech :)

    Na konci pěšiny jsme potkali dva Holanďany, kterým jsem vyprávěl historku o chudém chlapci z předměstí malého města ležícího v zemi zvané „Jižní Morava“, který, ač velmi chudý, nade vše miluje hory. I přes to, že nemá na pořádnou obuv a chodí jen v sandálkách, podniká různé výpravy aby ukojil svůj vysokohorský chtíč. Do té doby jsme se domníval, že tata nevládne žádným světovám jazykem. Jakmile oba Nizozemci poodešli, nazval mě volem, což značilo, že všemu dobře rozumněl...

Vrcholu jsme dosáhli s úsměvem.

    Tentýž den jsme sestopupili kolmou skalní stěnou přímo do ennstálské doliny, ke nás čekal kočár a několik kilogramů jídla, které jsme s sebou celou cestu vláčeli. Posilněni jsme se vydali na cestu k domovu. Museli jsme. To proto, abychom mohli zase někam vyrazit!  

 

 

na vlastní kůži zažil: Vítek, Pedro

 

Diskusní téma: Hochtor na boso

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

CESTY

30.12.2019 19:46
    Je toho všude plno! Planeta se otepluje, topíme se v odpadcích, v lese nejsou stromy, dochází voda a trempové pomalu nemají co pít. Rozhodl jsem se, že tomu přijdu na kloub a v období mezi svátky jsem osedlal bike. Nabalil jsem nejnutnější proviant, přičemž jsem důrazně dbal...
15.09.2019 20:06
    Krásně jsme si to naplánovali. V pátek brzy po obědě vyjedeme a kolem čtvrté sedíme na kole pod slovenským pohořím. Přehoupneme se přes hřebínek, vyšvihneme na další a v neděli nás k autu doveze vlak. Jenomže to by nesměl být Tribeč, na který jsme se vydali, takzvaným...
29.07.2019 21:13
    S jídlem roste chuť! Jestli jste o tom snad někdy pochybovali, pojďte na krátký výlet do míst, kde v létě slunce nezapadá.     Před pár měsíci se mě dávný přítel Louka opatrně zeptal, jestli se smířím s rolí náhradníka na severské expedici....
18.10.2018 10:23
Nedá se nic dělat. Podzimní hory mají své nezaměnitelné kouzlo. Nejen že podzim kreslí horské hřebínky nepřebernou paletou barev, ale pěšinky jsou takřka liduprázdné. Když k tomu přidáte pozdní babí léto, samy se naskládají věci do kufru a lusknutím prstu jste pod horami.  Jako už...
04.09.2018 09:20
    Dlouho jsme si nikde nedali pořádně do těla. Tím spíš, že jsem si pár neděl poležel s nohou nahoře a na nějaké bikování nebylo ani pomyšlení...respektive pomyšlení by bylo, ale to je tak všechno. Jako malej kluk jsem se těšil na pořádnej výlet někam do hor. A stalo...
30.01.2018 11:58
  1) Zbaviť sa nepotrebnej záťaže. Prezidentské volebné lístky, hodinky a päť pracovných dní nechat za chrbtom.   2) Vyniesť krídla na štartovaciu plochu Od parkoviska v ústí doliny rúbaniskami a lesom cez Holý vrch na južný hrebeň Baranca, väčšinu zimných...
26.10.2017 20:18
    Já vám dám, že nemáte čas sportovat! Máte toho moc? V jednom kuse sedíte u počítače nebo snad v autě? A mám vás! Auto má kufr a v kufru je dost místa na jarmilky, červený trenýrky a vasilo. Pokud jezdíte hodně autem, není nic jednoduššího, než si trvale vozit hadříky v kufru...
21.10.2017 13:38
    V uplynulém týdnu jsem si uvědomil, že když se o člověku ví, že mívá blbý nápady, začne přitahovat ještě blbější nápady ostatních. "Mám takový podpeřinový sen, přeběhnout hřeben Malé Fatry", napsal Marek a mně bylo jasné, jak to dopadne...     Dva dny...
22.08.2017 21:16
    Dlouho jsme nikde pořádně nezabloudili, natož pak na kole. Minulý víkend se to naštěstí podařilo změnit. Jak by ne, když se v Tišnově konal další, v pořadí již čtvrtý ročník orientačního závodu horských kol Bludný kruh!      Proč to dělám? Říkal...
01.07.2017 10:57
    Jednou jsem si řekl, že nebudu slavit narozeniny. Tedy ne obvyklým párty způsobem. Od té doby každý rok vyvedeme v kruhu "spřízněných" nějakou klukovinu. Minulý rok to byl červnový výstup na Glockner s tatem, rok před tím "cesta za pokladem" kdy ješte na nádraží kluci...
25.04.2017 15:24
    Velikonoční čtvrtek jak se patří. Přeplněná parkoviště supermarktetů a na dálnicích kolony kam až oko dohlédne. Vydali jsme se na cykloskok do Velkých Karlovic, kam nám cesta z Brna trvala snad tři hodiny. Kola v kufru a těžká noha na plynu... i tak jsme dorazili až před...
21.02.2017 20:25
    Ještě v srpnu to znělo jako dobrý vtip. Seděli jsme každý u svého počítače a přes hromadnou konverzaci vesele diskutovali o tom, co nás ještě do konce roku čeká. Najednou přišla řeč na zimní sezonu. Moc možností pro partičku běžeckých amatérů v zimně není......
28.12.2016 09:05
    Jako už každý rok i letos jsem se nemohl dočkat posledního adventního víkendu. Tedy toho předvánočního. Pravidelný SetUp tohoto víkendu je: obchody narvané k prasknutí, marast na silnicích, inverze, všeobecná panika z nadcházejících svátků a... na horách...
15.12.2016 13:10
    Už pár týdnů se snažím odolávat obecnému tlaku spojenému s blížícím se koncem roku... není to žádlá sranda. Z každé výlohy kouká vousatej dědek v červeném pyžamu a z rádií hrají populární předvánoční hity. Nejvyšší čas zmizet někam na hory. Ty jsou před koncem roku...
05.11.2016 09:44
    Na podzim, kdy nejeden malíř sahá po palatě teplých barev, mě to táhne do hor ještě víc než kdykoli v průběhu roku. Po sezóně se kopce zcela vylidní a hory jsou klidné, nostalgicky klidné. Abychom do té nostalgie příliš nezabředli, nebudeme se na ně koukat z okna domu ani auta, ale...
13.10.2016 21:35
    Nedávno jsem někde četl zajímavou myšlenku. Lidé by chtěli být nesmrtelní, ale když v neděli prší, neví co s volným časem. Vzpomněl jsem si na to, když se mi z ničeho nic poštěstilo mít v týdnu volné dopoledne. Najednou jsem se převlékal do běžeckých hadříků a nazouval...
04.10.2016 12:09
    Je úterý, dva dny jsem se skoro nepohnul. Bolí mě nohy... nevím, jak se vyhnout schodům, které na mě čekají cestou do práce….     Podobné myšlenky má asi většina přátel, se kterými jsme o víkendu zakusili dobrodružství jménem Biatec Race...
03.09.2016 07:55
    Dalo by se říci "do třetice všeho dobrého". Letos se totiž konal již třetí ročník orientačního cyklomaratonu dvojic s názvem Bludný kruh. Nemohl jsem se dočkat, až namažu řetěz a šlápnu do pedálů. Ono to není jen tak... Letos jsem toho moc nenajezdil a tak jsem měl oprávněné obavy....
29.08.2016 15:00
    Je to malý sen. Sednout ve dveřích domu na kolo a za pár vteřin stoupat vysokohorskou pěšinou směrem do míst, které obývají svišti a možná ještě o kousek dál. V takovém prostředí máte velkou šanci, že se z vyjížďky vrátíte totálně utahaní, možná odření, ale 100%...
07.08.2016 08:08
Co se dá stihnout za jedeno odpoledne a následující dopoledne? Tygří výlet po Vysočině!     V pátek v odpoledne jsme i s koly nasedli na vlak v Tišnově a za necelou hodinku vystoupili v Bystřici nad Pernštejněm. Lilo jako z konve!      Do sedel kol se...
12.07.2016 11:16
    Přemýšleli jste někdy nad tím, jak překvapit rodiče? Sem tam určitě ano a sem tam vám jeden nebo druhý rodič trochu pomůže. Tentokrát zavolala mamka, aby se se mnou podělila o lišácký plán. Tata bude za nedlouho slavit šedesátku, tak mu chtěla připravit „malé překvapení“. Když řekla...
29.05.2016 15:24
    Čím jsou pro mě hory? Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou jsem tentokrát hledal odpověď v pohoří Hrubého Jeseníku.     V pátek po práci bylo nesnesitelné dusno. Kolo jsem měl v kufru auta stojícího před kanceláří a doufal, že si ho...
19.05.2016 19:32
    Pokud se už jednou někdo rozhodne alespoň rekreačně sportovat, začne si klást různé cíle. Jak se cíle zvyšují, roste i míra očekávání a často i zklamání. Pokud nedovedete očekávat zdravě, je lepší neočekávat vůbec. To se pak budete divit, co se vám všechno...
21.03.2016 21:27
Stane se, že víte... Někdy ale stačí, když tušíte!      V pátek kolem desáté večerní jsme si mysleli, že víme. To jsme ještě ani netušili. Neplánované odjezdy na poslední chvíli totiž skrývají spousty dobrodružství. Hledáte batoh, pak boty a když už všechno najdete, nemáte...
29.02.2016 12:29
    Zimní radovánky mají poslední dobou poněkud divný rozměr. Minulý týden jsem potkal pána v šortkách a tričku s krátkým rukávem a to je, moji milí, pořád únor. Namísto sáňkování a běžkování nám tak zbývá netradiční zimní kratochvíle,...
1 | 2 >>