Poslední dubnový víkend by člověk neměl sedět doma. Příroda dýchá tím nejsilnějším jarem a kolem kde co kvete! Nevím proč, ale uvědomil jsem si to už v prosinci, když jsem přemýšlel nad přípravou svého těla k výkonu. Ten nás čeká při orientačním běžeckém závodě v půlce května. Kamarád připravující tuto akci je znalý každé pěšinky a kopce v okolí Brna a plánuje trasu kolem 30km, takže se rozhodně máme na co připravovat.
Slovo dalo slovo a kolegové v práci mě ujistili, že bude třeba vyzkoušet nějaký menší závod, ve kterém bude pořádný kopec. Na doporučení těchto zkušených harcovníků jsem navštívil termínovku na www.behej.com a našel závod Okolo Pálavy. Trasa není dlouhá, měla být necelých 10km, ale kopec tam opravdu je.
Do kempu v Pavlově jsem dorazil s celou rodinou, abychom si společně užili čas mezi prezencí a startem. Zázemí kempu nabízelo jak hřiště pro děti, tak čisté toalety a sprchy s teplou vodou. I přes to, že teploměr ukazoval 23 stupňů, což je na konec dubna nadstandard, bylo v kempu příjemně. Už krátká procházka po Pavlově naznačila, že do kopce poběžíme hned po startu. A opravdu. Hodinku před startem dorazil týmový kolega s rodinným doprovodem a tak jsme mohli začít s přípravami. Krátká rozcvička a pár koleček kolem kempu a byli jsme připraveni. Na start jsme se postavili pět minut před třináctou někam do poloviny startovního pole. Ještě jednou jsem zvedl oči směrem ke kopci se zříceninou hradu a vnitřně jsem se hecoval k výkonu.
Start. Dav pomalu postupoval vpřed. Po krátké chvíli to můj týmový kolega nevydržel, vydal se ke krajnici a zabral. To jsem ho na trati viděl naposledy. Slíbil jsem si, že začátek nepřepálím abych se mohl pokusit zabrat ke konci. Tak jako tak by mi utekl :)
Vesnicí jsme proběhli celkem svižně a po prašné polní cestě mezi vinicemi jsme za kolektivního funění dorazili pod TEN kopec. Po červené směrem k hradu je to nějakých 200 výškových metrů na necelém kilometru. Někteří cupitali jako kamzík, jiní setrvávali v běhu spíše z povinnosti. Výjimkou nebyla ani chůze. Netrvalo dlouho a kopec byl za námi. Dál cesta vedla po modré turistické terénem, který se jen příjemně vlnil. To byl snad jediný úsek, kde jsem si mohl užít okolní přírodu. Přede mnou vytrvale držel tempo závodník teamu Beskyd Triatlon a jeho tempo mě přesně sedělo. Věděl, že běžím hned za ním a gesty mě upozorňoval například na propadlý okraj pěšiny, který jsme museli oběhnout krátkým obloučkem. O pár kroků za námi sotva lapal po dechu jeden z dříve narozených závodníků. Vypadalo to, že každou chvíli upadne, ale opak byl pravdou. Tempo držel strojově až do cíle. Po krátké rovince přišel prudký seběh do sedla. Cesta byla kamenitá a bylo třeba dávat pozor na každý krok. Díky změně terénu se na chvílí změnili závodníci, které jsem měl na dohled. Každému sedí jiná pasáž.
Lesní pěšina ústila v sedle na silnici, kde bylo připraveno občerstvení. Vedro bylo na duben opravdu příšerné a osvěžení přišlo vhod. Půllitr vody podávaný rukou pořadatele jsem si vyklopil za krk a nabral směr k cíli. Podle vzdálenosti na hodinkách to mělo být nějakých 3,5km. Poslední kopeček a pak už jen úprk z kopce do cíle. Cítil jsem, že to jde. Mírný kopec jsem stupňoval a na jeho vrcholu přidal. Postupně mě jímala vlna euforie, protože jsem objevil rezervy a předbíhal závodníky, kteří byli celý závod kus přede mnou. Do cíle zbýval kilometr a pár metrů. Cesta opustila rozpálenou asfaltku a mířila mezi vinice, aby pak opět prudce klesala Pavlovem. Rychleji už to nešlo. Nohy se sotva stačily odrážet od cesty. Ještě několik lidí přede mnou dám! Musím, je to přece závod a jako měřítko úspěchu/neúspěchu jsme si zvolili být či nebýt v první půli v cíli, to znamená ne dál než na 145. místě. V této fázi jsem si netroufal odhadovat jak na tom jsem. Takže naplno! Vbíhal jsem do kempu a cítil jak mě tepou spánky. Co se potom stalo mě málem zabilo. Nejspíš jsem špatně poslouchal instrukce když říkali, že do cíle ještě musíme oběhnout čestné kolečko kolem startu. S těmi cca 200 metry jsem opravdu nepočítal a ve chvíli kdy jsem dobíhal jsem myslel, že cíl neuvidím. Uviděl. Sice jsem musel výrazně zpomalit, abych vůbec dokončil, ale i tak jsem s celkovým 111 místem na výsost spokojen! V cíli čekala žena s dětmi a taky můj již odpočatý týmový kolega, který obsadil 55. příčku. Poplácali jsme se po ramenou a vzájemně jsme se chválili jak nám to perfektně šlo. Vůbec nás v tu chvíli netrápilo kdo vyhrál a jaký že měl čas. Vyhráli jsme my. Sami nad sebou, nad kopcem, nad leností, nad takřka desetikilometrovou tratí, nade všemi, kteří seděli doma u televize a cpali se arašídy.
Díky pořadateli za příjemný závod! Příští rok s námi počítejte!
S dovolením vkládám link na fotogalerii a výsledky z oficiálního webu závodu:
fotky:
https://www.pavlof-sport.cz/cs/okolo-palavy/fotogalerie/
výsledky:
https://www.pavlof-sport.cz/cs/okolo-palavy/vysledky-2015/
záznam trasy:
https://flow.polar.com/training/analysis/80765125
na vlastní kůži zažil: Vítek