Přiznejte se, kdo by nechtěl strávit silvestrovský večer někde na horách!? Představíte si vyhřátou chalupu a za okny hromady sněhu? Možná, ale věřte, že to může dopadnout úplně jinak. Letos jsme silvestrovské oslavy přesunuli na Slovensko do Strážovských vrchů.
Období „mezi svátky“ bylo tentokrát velmi teplé a už to vypadalo, že bude i Nový rok ve znamení zablácených bot. Doufali jsme, že vyšší nadmořská výška přinese alespoň o trochu nižší teploty a zem nám bude pod nohama příjemně křupat. Jakmile jsme dorazili do Zliechova, bylo nám jasné, že bláto nebude. Mráz štípal do tváří a vítr mu v tom zdatně sekundoval. V místní osvěžovně zvané PustaPub jsme se chvíli připravovali na noční výstup do sedla. Stoupali jsme pak svižně. Pěkně zpocení jsme stanuli v sedýlku pod Strážovem a naplno jsme pocítili zimní podmínky. Vítr, pokud se tak dá ještě nazvat, byl tak silný, že nás za chvíli vehnal do spacáků a nikoho nenapadlo z nich vystrkovat nos. Ráno bude líp.
Ráno foukalo ještě víc. Podle zmrzlé vody, kterou jsme měli ve žďáráku, bych odhadoval teplotu kolem -10. Honem někam kde nefouká. Prokřehlé ruce se musely poprat s balením a o snídani nikdo ani na chvíli nepřemýšlel. Vydatně jsme podsnídali za první zatáčkou kopce, který jsme traverzovali směrem ke skalnímu útvaru Sokolie. Všude kolem poletovalo červené listí a přes objektiv fotoaparátu se mohlo zdát, že je podzim. Takže rychle ruce zpátky do kapes a vzhůru do kopce. Ten nás na chvíli zahřeje.
Ze sedla Sokolie jsme cestou dolů poztráceli hodně výškových metrů. U Červíkovy chaty nás čekaly davy turistů, kteří organizovaně šlapali silvestrovský pochod na Strážov. S tím jsme mohli počítat! S některými jsme se však dali do řeči a stoupání do sedýlka pod Strážovem uteklo jako voda. Cestou jsme nahlédli na Strážovský vodopád, který v je v tomto ročním období na přísné dietě.
Na loukách pod vrcholem je vždycky překrásně. Pokud vyjde počasí, zjihne i srdce zarytého negativisty. Pár desítek minut před soumrakem jsme stanuli na vrcholu Strážov, který nám díky své výšce 1213mnm nabídl nádherné výhledy do okolních kopců.
Zdrželi jsme se skoro do soumraku. Bylo na co koukat a sluneční paprsky nabízely dostatek komfortu.
Noc nám opět připravila větrné zážitky. K ránu se vítr utišil a na kopce padla mlha. Přišla paní zima.
Na chvíli jsem se od kamarádů odtrhl a užil jsem si klidu ojíněných luk.
Jak se včera po těchto lukách proháněly davy turistů, tak dnes tu nebylo ani živáčka. Nerad, ale vydal jsem se dolů zpátky do Zliechova.
Před odjezdem jsme v místním kravíně nakoupili nějaké sýry (i na Nový rok nám bez řečí otevřeli) a opustili jsme kopec zapadaný bukovým listím.
na vlastní kůži zažili: Jolča, Janča, Ondra, Vítek