Je to malý sen. Sednout ve dveřích domu na kolo a za pár vteřin stoupat vysokohorskou pěšinou směrem do míst, které obývají svišti a možná ještě o kousek dál. V takovém prostředí máte velkou šanci, že se z vyjížďky vrátíte totálně utahaní, možná odření, ale 100% spokojení.
Hlava bude čistá, jako nikdy před tím a myšlenky pěkně urovnané. Ale nepřehánějte to! Co vyfuníte vzhůru, to je pak potřeba zdolat i dolů a při sjezdech rovnání myšlenek zrovinka nedoporučuju.
S našimi horskými mazlíčky jsme začátkem léta navštívili Livigno. Tato dejme tomu větší vesnice ležící v bezcelním pásmu italsko-švýcarských hranic nabízí návštěvníkům kvalitní služby, tradiční gastronomii, ale především rozlehlé horské masivy všude kolem.
Byť je v plné sezoně Livigno narvané k prasknutí, v horách není přemíra turistů znát. Většina z nich neváhá naložit kolo do kabinky lanovky a po pár minutách si svištět na mnohdy vypůjčeném kole dolů po sjezdovce, aby totéž za pár minut zopakovali. Jedni takoví se nás dokonce po dojezdu z celodenního výletu ptali, jestli nemáme volnou permanentku, kterou by od nás se slevou rádi pořídili. Chtěl jsem jim vysvětlovat, že se nahoru dostanou i jinak, ale rozmyslel jsem si to.
Díky zmíněným sjezdařským centrům je v okolních horách prázdno. Jen ojediněle na trailech, kterými jsou hory doslova protkané, potkáte další cyklisty.
Toho jsme hojně využívali a naplánovali jsme si zajímavé vyjížďky. Přikládám mapky TOP míst:
Livigno-Bormio-Livigno: celý den v sedle a neskutečné výhledy! Trasa cca 70km 2000 výškových metrů. GPX file: Bormio.gpx (189,7 kB)
Monte Neve - pořádný kopec hned na úvod a pak nekonečné traily po vrstevnicích...29km a 965 výškových metrů. GPX file: Monte Neve.gpx (999,1 kB)
Motolino 3000 - vzhůru nejlépe nejkratší cestou (po sjezdovce) a dolů údolím Forcola...30km a 940 výškových metrů. GPX file:Motolino3000.gpx (1005761)
A pak už jsme jen jezdili, padali, nosili kola na zádech, skákali po skalkách, projížděli potoky, sjížděli neuvěřitelné flow traily i technické úseky. A mimo to holdovali místní kuchyni, kterou jsme si ryze po česku přizpůsobovali ke svému ideálu. Ranní káva doplněná palačinkami, bresaolou, rajčaty, mozzarellou, čerstvým pečivem a sýrem z místní farmy nakopne každý den! A ano, i nějaký ten alkohol jsme ochutnali. Místní cenová politika k tomu přímo vybízela! Počasí jsme objednali A1+, a tak se nesly i výlety s rodinami v pohádkovém duchu.
Těch pár pádů, které jsme na cestách utrpěli, jsme přežili bez vážnějších následků na těle i duši... Řeknu to asi takhle: pokud pro muslima platí, že musí jednou za život navštívit Mekku, pak pro bikera platí to samé o Livignu!
Na vlastní kůži zažili: Honza, Vítek