SALATÍN - TATRANSKÝ SAMOTÁŘ

18.01.2015 22:28

    Každý rok koncem letní sezóny mě popadne neodolatelná touha. Touha brodit se až po kolena zasněženou plání nějakého horského masivu. Ne jinak tomu bylo na podzim roku 2014, kdy jsem doslova snil nad balíkem map. Tak kam to letos bude? Kde složíme hlavy o silvestrovské noci? Nápadů byla řada tak dlouhá, že by na ni nestačilo deset Silvestrů. Ale jak vybrat ten nej? Myšlenky se doslova větvily, jakoby chtěly vyrůst v mohutný strom. Čím víc míst mě napadalo, tím těžší byla volba. Ještě že máme ty kamarády. Během jednoho z ranních telefonátů do zaměstnání přítele dřevomodeláře jsem se utvrdil v lokalitě. Budou to oblíbené Nízké Tatry. Co víc, navštívíme místo, kde jsme ještě nebyli. Navštívíme Salatín.

  

foto: Tomáš Trávníček

    Jeden by řekl, že se otázky uzavírají odpovědí. Není to tak. Za každou odpovědí následuje nejméně jedna další otázka. S kým pojedu? Po několika telefonátech jsem věděl, že nás moc nebude. Doslova pár. V předtuše komorní atmosféry jsem nastudoval výstupové trasy, možnosti bivakování a případné „občerstvovací stanice“. Plány byly více než smělé. Přeběhnout hřeben Salatína, sestoupat do Magurky, odtamtud vyšplhat nahoru na hlavní hřeben a prozkoumat boční rozsochu Skalky. To přece není nic nemožného. Uvidíme, kolik bude sněhu.

    Vánoční svátky se tentokrát táhly jako týden před výplatou. Společné chvíle u rodinného krbu jsou sice k nezaplacení, ale představa, že TAM je hromada sněhu, liduprázdno a že zrovna já tam taky nejsem, tlačila ručičku hodin a datumovku v kalendáři kupředu.

    „Dnes! Dnes konečně vyjedeme“. Seděl jsem v kanceláři a netrpělivě čekal na konec pracovní doby, když jsem uslyšel slabé zvonění mobilního telefonu. Hlavou mě problesklo, že to bude můj tatranský spolubojovník, který chce upřesnit čas odjezdu. Nebyl to on. Volal jeden z dříve dotázaných kamarádů, jestli prý nakonec jedeme, kam že to bude, na jak dlouho a tak. Vyzvídal a vyzvídal a já už jsem se usmíval s jistotou, že jede s námi.  Ve tři odpoledne jsme ho nabrali do auta a hurá za hranice!

    Do obce Ludrová jsme dorazili po osmé hodině večerní a hned po otevření dveří auta jsme věděli, že to nebude žádný med. Mrzlo, až praštilo a nás čekal nocleh v hluboko zaříznuté Ludrovské dolině. „Bude kosa, nevylezeme na hřeben?“ Varianty byly tedy dvě. Jít po červené dolinou a na jejím konci nocovat poblíž potoka. „Ne! Musíme nahoru.“ Kousek za vesnicí se turistické značky dělí. Červená se dál povaluje v dolině, ale zelená prudce odbočuje doleva a strmě stoupá vzhůru. Tak tuhle odbočku jsme nenašli. Představa, že si nocleh užijeme v útulné salaši s názvem „Hotel Kriváň“, která se právě na hřebeni nachází, se rozplynula. Šlapali jsme promrzlou dolinou a poslouchali, jak nám cesta skřípá pod nohama. V jednu chvíli, když už to ke konci doliny nebylo daleko, odbočovala doleva zprvu velmi sympatická cesta. Po krátké rozpravě nad mapou jsme usoudili, že není možné, aby nás nedovedla na hřeben. Dokonce jsme byli tak troufalí, že jsme očekávali její vyústění poblíž vytoužené salaše. Pustili jsme se tedy do výstupu a započali hltání výškových metrů. Lesní cesta, úzká lesní cesta, pěšina, zvířecí stezka, koryto potoka, prudký svah, skalky, nízká smrčina a konečně po dvouhodinovém výstupu sedlo pod Bohúňovom. „Co to ale sakra…?“ Místo vysněného hřebínku a několika desítek metrů značené turistické stezky k salaši nás přivítal čerstvý polom, který velmi rychle smazal naše ambice týkající se nocování v salaši. Chvíli jsme přemýšleli, jaká síla dala všemu lesnímu porostu příkaz „lehni!“, a nakonec jsme s radostí, že jsme u toho nebyli, vzali za vděk noclehem pod statným smrkem, který jako jeden z mála stál pevně na místě svého zrození. Ulehli jsme v půl dvanácté a doufali v teplou noc. Ti z nás, kteří se před spaním donutili vysvléct a převléct do suchého, ji měli.

    Ráno jsme se přesvědčili, že nemělo cenu hledat nocleh pod střechou, protože směrem k salaši bylo několik set metrů neprůchodného polomu. Krátce jsme posnídali cukroví a Colu, což byl jediný nealko nápoj, který vydržel v částečně kapalném skupenství, a vydali jsme se na cestu. Klouzalo to, a tak jsem vzal za vděk cepínem. Sem tam sloužil jako podpora, sem tam jako přitahovač. Původní cíl, že jsme za chvíli na vrcholu a s večerem poklidně dojdeme na chatu Ďurková, se vzdaloval. Člověk míní, příroda mění. A věřte, že vzrostlá kosodřevina zasypaná sněhem síly nepřidává, ale bere. Zanedlouho jsme vystoupali na předvrchol Malý Salatín, který díky svým masivním skalním celkům patří k tomu nejpůvabnějšímu, co jsem v Nízkých Tatrách viděl. Svým vzhledem připomíná Ohniště, jen na okno zapomněli. Výhledy přes okno bohatě zastoupí pohled na vrcholky Vysokých Tater, které jsou z Malého Salatína vidět jako na dlani.

    Odtud nás čekalo posledních pár desítek výškových metrů, nějaký ten travers, závěj, smrček, abychom si nakonec od plic zanadávali, že tam ta kosodřevina nemá co dělat!  Na vrcholku jsme strategicky zvolili ústup do sedla. Při představě, že se prodíráme zasněženou klečí ještě několik dalších hodin a do tmy nedojdeme ani do Magurky, nebylo moc o čem přemýšlet. Silvestrovský večer strávíme na nějakém pěkném bezejmenném místě. Při sestupu jsme několikrát zakličkovali svahem, minuli pár skalek a splazů, ale co bylo důležité, šli jsme stále dolů. V tom, že sněhová pokrývka maskuje nemilá překvapení v podobě pařezů, spadlých stromů a podobně, jsme se opakovaně utvrzovali. Se vzrůstající únavou byla každá překážka v cestě jako za trest. Zdálo by se, že dolů to jde samo, ale nemusí to tak být vždycky.

    Konečně jsme narazili na značenou cestu a díky silnému prameni vytékajícímu ze svahu jsme nabrali dostatek vody na večer. „Bude čaj! Teplý čaj!“ Stmívalo se a tak jsme na nic nečekali a postupně jsme nabrali ztracenou výšku, až jsme dorazili do sedla pod Salatínem. Kdysi dávno tu na lukách bývala salaš. Malý přístřešek pro pasáčka ovcí. Zkusili jsme ji chvíli hledat, ale nakonec jsme zvolili jistotu příkrovu statného smrku před beznadějným nočním hledáním. Netrvalo dlouho a nanosili jsme dostatek dřeva na oheň. Uvařili jsme plné termosky horkého čaje a pořádně jsme se napili. Člověk toho za den spoustu vypotí, ale pít se moc nechce. Tak jsme se to pokoušeli dohnat. Pomohlo nám k tomu i z batohu vytažené červené víno, které mělo aktuální pokojovou teplotu. Večeře v podobě italské speciality na sebe nenechala dlouho čekat. Inu, když je hlad, ale to znáte všichni…

    Silvestrovský večer jsme strávili ve třech při záři ohně a za občasného doprovodu zvuku ukulele, které jako zázrakem přežilo všechny odpolední pády a sesuvy ze svahu Salatína. „Dnes se bude hezky spát.“

foto:Tomáš Trávníček

    Jak na Nový rok, tak po celý rok. Tímto úslovím jsme častovali kamaráda, který ještě v půl dvanácté ležel ve spacáku. Nebylo moc hezky, takže jsme nikam nepospíchali. Po pravdě bylo docela příšerně. Přes noc se oteplilo a snesla se mlha. Sníh se rozpouštěl pod nohama a vidět bylo sotva na pár desítek metrů. Rozhodli jsme se pro průzkum okolí. Na loukách kousek odtud mělo být místo k noclehu. Dříve jsem o něm četl, a tak jsme ho chtěli najít. Vydali jsme se směrem k vrcholu Magura. Cestou jsme procházeli lesem starým tak, že snad musel pamatovat Františka Josefa. Dalo by se říci, že to byl doslova smrkový prales. Atmosféru umocňovala všudypřítomná mlha a četné stopy všelijaké zvěře. Po chvíli jsme stanuli na zasněžených loukách mezi Magurou a Strapatou. Podle hesla „když neznáš cestu, jdi tou nejkratší“ jsme po hraně hřebene doputovali až na vrchol Strapatá, který je tvořen ze skupinek skalek a skalních stěn. Zpět jsme chtěli jinudy. Nenašli jsme totiž předpokládané nocležiště. Po stopách divokého prasete jsme prokličkovali hustým lesem až zpátky na louky, kde jsme se ve snaze nalézt zmíněný přístřešek rozdělili. Křížem krážem jsme rozlehlé louky prochodili, ale po přístřešku ani památka. Nabrali jsme zpáteční kurs a po pár minutách jsme vařili čaj na místě našeho silvestrovského noclehu.

    Večer nebyl tak slavnostní jako ten silvestrovský, ale oheň hřál pěkně a dlouho do noci. Jak jsme tak leželi ve spacácích, probouzelo nás pár kapek dopodajících na odkrytou část obličeje. Asi jsme moc topili. Se svítáním už bylo jasné, že matka příroda zatopila víc a tání se netýká jen větví nad našimi hlavami. „Budeme balit a jdeme dolů.“ Měli jsme v plánu ještě prozkoumat Brankovský hřeben, který dělila od místa našeho tábořiště jedna dolina. S batohy na zádech jsme ještě zahlédli trosky staré salaše, kterou jsme dříve hledali. V duchu jsem si povzdechl, že je to nejspíš osud všech zdejších salaší. Bylo by příjemné potkat tu stádo ovcí, ale to je téma na mnoho dalších stran.

    K sestupu jsme zvolili soutěsku Hučiaky, která svírá nenápadný potůček. Dovedu si však představit, jak se tento potůček rozdovádí na jaře při výraznější oblevě. Všude kolem nás obklopovaly vápencové stěny a cestu okořenil spadlý strom, ledovka namísto potoka, zamrzlý vodopád nebo úzká skalní štěrbina.

    Hlouběji v dolině právě místní dřevorubci likvidovali následky větrné spouště a posílali dolů k cestě jeden mohutný kmen za druhým. S myšlenkou, že naše práce není zase tak špatná, jsme rychle proběhli pod jejich pracovištěm a namířili si to pod vrchol Brankov. Vyšplhali jsme se nahoru v duchu tradice. Nejkratší cestou. Radost nám udělal zpětný pohled na Salatín, výhled na Choč a Velkou Fatru, ale i trojice jelení zvěře, kterou jsme na hřebeni potkali. Začínalo se stmívat a na naše hlavy čím dál častěji dopadávaly kapky vody. Je to tak, ze silvestrovského putování po Nízkých Tatrách nás doprovázel déšť.

Poděkování patří kompetentním osobám obce Ludrová, kteří nás při návratu vítali oslavnou písní z místního rozhlasu. Díky, pobavili jste nás.

Už teď se přemýšlím, co nám zahrajete příště?!

 

 

 

na vlastní kůži zažil: Vítek 

 

Diskusní téma: SALATÍN - TATRANSKÝ SAMOTÁŘ

quality site Jarle Thorsen Truth

RobertGaire 16.06.2018
easy web site Jarle Thorsen SiteTalk

Благодарю!

Елена Кныш 09.06.2018
Спасибо! Интересно читать !

сео продвижение сайта цена

Alexhomb 24.05.2018
Доброго времени. Хотел бы предложить вам свою помощь в продвижении вашего сайта в ТОП. Еще, посоветую вам бесплатно, как избавиться от надоедливого спама. Если желаете, отпишите пожалуйста мне на электронную почту proxrum***mail.ru письмо с темой "ПРОДВИЖЕНИЕ САЙТА НЕДОРОГО" (вместо звездочек пропишите @). Я всё вам расскажу и покажу. Спасибо!

Revolutional package XRumer 16.0 + XEvil recognize ReCaptcha-2 and ReCaptcha-3

HelenVom 21.05.2018
Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha solving of Google (ReCaptcha-2 and ReCaptcha-3), Facebook, BitFinex, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can use XEvil 4.0 with any most popular SEO/SMM software: iMacros, XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.

FREE DEMO AVAILABLE!

Good luck!

Jarle Thorsen Unaico

StephenSib 13.05.2018
Jarle Thorsen SiteTalk Reviews, Jarle Thorsen GLOBAL POWER PTE LTD, Jarle Thorsen GLOBAL POWER PTE LTD, Jarle Thorsen Kielce, Jarle Thorsen Singapore

Recommendations: how to promote your lazytrail.eu

LatonyaEloke 22.03.2018
This message is posted here using XRumer + XEvil 4.0

XEvil 4.0 is a revolutionary application that can solve almost any anti-bot CAPTCHA's.
Captcha Bypass Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, BING, Hotmail, Yahoo,
Yandex, VKontakte, Captcha Com - and over 8400 other types!

You read this - it means it works! ;)
Details on the official website of XEvil, there is a free demo version.

Check YouTube video "XEvil ReCaptcha2"

Přidat nový příspěvek

CESTY

30.01.2018 11:58
  1) Zbaviť sa nepotrebnej záťaže. Prezidentské volebné lístky, hodinky a päť pracovných dní nechat za chrbtom.   2) Vyniesť krídla na štartovaciu plochu Od parkoviska v ústí doliny rúbaniskami a lesom cez Holý vrch na južný hrebeň Baranca, väčšinu zimných...
26.10.2017 20:18
    Já vám dám, že nemáte čas sportovat! Máte toho moc? V jednom kuse sedíte u počítače nebo snad v autě? A mám vás! Auto má kufr a v kufru je dost místa na jarmilky, červený trenýrky a vasilo. Pokud jezdíte hodně autem, není nic jednoduššího, než si trvale vozit hadříky v kufru...
21.10.2017 13:38
    V uplynulém týdnu jsem si uvědomil, že když se o člověku ví, že mívá blbý nápady, začne přitahovat ještě blbější nápady ostatních. "Mám takový podpeřinový sen, přeběhnout hřeben Malé Fatry", napsal Marek a mně bylo jasné, jak to dopadne...     Dva dny...
22.08.2017 21:16
    Dlouho jsme nikde pořádně nezabloudili, natož pak na kole. Minulý víkend se to naštěstí podařilo změnit. Jak by ne, když se v Tišnově konal další, v pořadí již čtvrtý ročník orientačního závodu horských kol Bludný kruh!      Proč to dělám? Říkal...
01.07.2017 10:57
    Jednou jsem si řekl, že nebudu slavit narozeniny. Tedy ne obvyklým párty způsobem. Od té doby každý rok vyvedeme v kruhu "spřízněných" nějakou klukovinu. Minulý rok to byl červnový výstup na Glockner s tatem, rok před tím "cesta za pokladem" kdy ješte na nádraží kluci...
25.04.2017 15:24
    Velikonoční čtvrtek jak se patří. Přeplněná parkoviště supermarktetů a na dálnicích kolony kam až oko dohlédne. Vydali jsme se na cykloskok do Velkých Karlovic, kam nám cesta z Brna trvala snad tři hodiny. Kola v kufru a těžká noha na plynu... i tak jsme dorazili až před...
21.02.2017 20:25
    Ještě v srpnu to znělo jako dobrý vtip. Seděli jsme každý u svého počítače a přes hromadnou konverzaci vesele diskutovali o tom, co nás ještě do konce roku čeká. Najednou přišla řeč na zimní sezonu. Moc možností pro partičku běžeckých amatérů v zimně není......
28.12.2016 09:05
    Jako už každý rok i letos jsem se nemohl dočkat posledního adventního víkendu. Tedy toho předvánočního. Pravidelný SetUp tohoto víkendu je: obchody narvané k prasknutí, marast na silnicích, inverze, všeobecná panika z nadcházejících svátků a... na horách...
15.12.2016 13:10
    Už pár týdnů se snažím odolávat obecnému tlaku spojenému s blížícím se koncem roku... není to žádlá sranda. Z každé výlohy kouká vousatej dědek v červeném pyžamu a z rádií hrají populární předvánoční hity. Nejvyšší čas zmizet někam na hory. Ty jsou před koncem roku...
05.11.2016 09:44
    Na podzim, kdy nejeden malíř sahá po palatě teplých barev, mě to táhne do hor ještě víc než kdykoli v průběhu roku. Po sezóně se kopce zcela vylidní a hory jsou klidné, nostalgicky klidné. Abychom do té nostalgie příliš nezabředli, nebudeme se na ně koukat z okna domu ani auta, ale...
13.10.2016 21:35
    Nedávno jsem někde četl zajímavou myšlenku. Lidé by chtěli být nesmrtelní, ale když v neděli prší, neví co s volným časem. Vzpomněl jsem si na to, když se mi z ničeho nic poštěstilo mít v týdnu volné dopoledne. Najednou jsem se převlékal do běžeckých hadříků a nazouval...
04.10.2016 12:09
    Je úterý, dva dny jsem se skoro nepohnul. Bolí mě nohy... nevím, jak se vyhnout schodům, které na mě čekají cestou do práce….     Podobné myšlenky má asi většina přátel, se kterými jsme o víkendu zakusili dobrodružství jménem Biatec Race...
03.09.2016 07:55
    Dalo by se říci "do třetice všeho dobrého". Letos se totiž konal již třetí ročník orientačního cyklomaratonu dvojic s názvem Bludný kruh. Nemohl jsem se dočkat, až namažu řetěz a šlápnu do pedálů. Ono to není jen tak... Letos jsem toho moc nenajezdil a tak jsem měl oprávněné obavy....
29.08.2016 15:00
    Je to malý sen. Sednout ve dveřích domu na kolo a za pár vteřin stoupat vysokohorskou pěšinou směrem do míst, které obývají svišti a možná ještě o kousek dál. V takovém prostředí máte velkou šanci, že se z vyjížďky vrátíte totálně utahaní, možná odření, ale 100%...
07.08.2016 08:08
Co se dá stihnout za jedeno odpoledne a následující dopoledne? Tygří výlet po Vysočině!     V pátek v odpoledne jsme i s koly nasedli na vlak v Tišnově a za necelou hodinku vystoupili v Bystřici nad Pernštejněm. Lilo jako z konve!      Do sedel kol se...
12.07.2016 11:16
    Přemýšleli jste někdy nad tím, jak překvapit rodiče? Sem tam určitě ano a sem tam vám jeden nebo druhý rodič trochu pomůže. Tentokrát zavolala mamka, aby se se mnou podělila o lišácký plán. Tata bude za nedlouho slavit šedesátku, tak mu chtěla připravit „malé překvapení“. Když řekla...
29.05.2016 15:24
    Čím jsou pro mě hory? Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou jsem tentokrát hledal odpověď v pohoří Hrubého Jeseníku.     V pátek po práci bylo nesnesitelné dusno. Kolo jsem měl v kufru auta stojícího před kanceláří a doufal, že si ho...
19.05.2016 19:32
    Pokud se už jednou někdo rozhodne alespoň rekreačně sportovat, začne si klást různé cíle. Jak se cíle zvyšují, roste i míra očekávání a často i zklamání. Pokud nedovedete očekávat zdravě, je lepší neočekávat vůbec. To se pak budete divit, co se vám všechno...
21.03.2016 21:27
Stane se, že víte... Někdy ale stačí, když tušíte!      V pátek kolem desáté večerní jsme si mysleli, že víme. To jsme ještě ani netušili. Neplánované odjezdy na poslední chvíli totiž skrývají spousty dobrodružství. Hledáte batoh, pak boty a když už všechno najdete, nemáte...
29.02.2016 12:29
    Zimní radovánky mají poslední dobou poněkud divný rozměr. Minulý týden jsem potkal pána v šortkách a tričku s krátkým rukávem a to je, moji milí, pořád únor. Namísto sáňkování a běžkování nám tak zbývá netradiční zimní kratochvíle,...
04.01.2016 10:11
    Přiznejte se, kdo by nechtěl strávit silvestrovský večer někde na horách!? Představíte si vyhřátou chalupu a za okny hromady sněhu? Možná, ale věřte, že to může dopadnout úplně jinak. Letos jsme silvestrovské oslavy přesunuli na Slovensko do Strážovských vrchů.  ...
14.12.2015 10:35
    Zimní hory mají mnoho podob. Od sjezdovek věhlasných lyžařských středisek až po opuštěná zákoutí vedlejších dolin. Tentokrát jsme se vydali tichými, opuštěnými dolinami. Navštívili jsme rakouský Hochschwab.      Výhodou tohoto dvoutisícového pohoří...
28.11.2015 13:57
    Rychlebské hory mám opravdu rád. Jestli převažuje jeden důvod nad ostatními, pak je to jejich rozmanitost. Jako mnohé hory se pyšní klasickou hřebenovkou, ze které sem tam vybíhají boční rozsochy, ale četností dlouhých dolin a svážných cest, po kterých se můžete toulat celé...
03.11.2015 10:07
    Pokud si chcete užít ničím a nikým nerušený výlet kolem Brněnské přehrady, nesmíte dlouho vyspávat. Ideálně pak počkejte na období, kdy ranní slunce stoupá velmi pomalu a jinovatka dlouho zdobí břehy. Pokud budete mít štěstí, podaří se vám zažít atmosféru klidného a...
14.10.2015 20:03
    Pokud budete mít někdy cestu do Kadaně, můžete navštívit hrad, Františkánský kláštěr nebo rozhlednu na Svatém vrchu. Řekněte mi, co je to za rozhledy z výšky 390mnm. Ano, jako bych to slyšel. Musíme výš. Pokud tedy máte dost času na prohídku historického centra města,...
1 | 2 >>