Zimní radovánky mají poslední dobou poněkud divný rozměr. Minulý týden jsem potkal pána v šortkách a tričku s krátkým rukávem a to je, moji milí, pořád únor. Namísto sáňkování a běžkování nám tak zbývá netradiční zimní kratochvíle, cyklistika.
Stačí o několik vrstev navíc, návleky na boty a slušné osvětlení a nic nebrání celodenním vyjížďkám. Tentokrát jsem zatoužil poznat údolí Býkovky a okolní kopce. Věděl jsem, že když bude chuť a energie, čekají mě tři dny v sedle. Nemohl jsem se dočkat, až pominou pracovní povinnosti a nasednu na kolo.
V pátek odpoledne bývá kolem řeky Svitavy plno. Známá cyklostezka se hemží maminkami s kočárky, inline bruslaři, koloběžkáři, běžci, babičkami na procházce a kdo ví kým ještě. Ne tak v únoru. Mrazivé páteční odpoledne těsně před soumrakem totiž nabízí nevšední prožitky na liduprázdných komunikacích. Hodinku kolem řeky a pak honem do kopců. Už po tmě jsem dorazil na chatu. Natěšený na zítřejší celodenní výlet jsem ulehl hned po večeři.
Ráno mrzlo, což bylo moc dobře. Jen kdyby tolik nefoukalo. V těchto případech je rozumné volit lesy a údolí. Tam nefouká a pocitově je o několik stupňů víc. Zem byla příjemně zmrzlá, takže jsem ani moc nenadával na bořící se kolo do hlubokých blátivých kolejí. Na kopcích (Bedřichov) jsme se setkali s přítelem "ve zbrani", se kterým už nějakou tu společnou vyjížďku pamatujeme a vydali jsme se vstříc dobrodružství.
Plán byl, projet se po přilehlých kopečcích, za větrem v hustých smrkových lesích a pak údolím Lysického potoka a přes Chlumy zase domů. Chlumy, zní to poeticky, že? Věřte, že jsme si to taky mysleli. Jakmile jsme opustili zpevněnou cestu a vjeli na pole, stali se z Chlumů a nás prakticky nerozluční přátelé. Přilepili jsme se nejdříve koly a pak nohama k mazlavé zemině, která už dávno nebyla zmrzlá. Po chvíli nešlo kolo ani tlačit, o jízdě vůbec nepřemýšlejte. Na horách se stane, že nosíte kolo za krkem, protože se jinak na kopec nedostanete. Ale tady? Člověk se pořád učí!
Domů jsme dojeli opět za tmy a pohledem na zablácená kola jsme uzavřeli sobotní jízdu. V neděli nás čekala cesta domů. Teploty se vyšplhaly někam k deseti stupňům (pořád únor), takže bylo jasné, že bude opět bláto. Vyhrála silniční varianta. Cestou nejmenšího odporu jsme vyrazili k domovu.
Ano, některé opravdu parádní terénní sjezdy jsme jeli lesem, ale to bychom ani nebyli my :)
Pozn.: Pokud přijedete večer na naprosto zabláceném kole, nečekejte na zázrak a umyjte ho. Do rána bláto ztvrdne na kámen a pak už to teprve nejde dolů.
Na vlastní kůži zažili: Honza, Vítek