Dlouho jsme si nikde nedali pořádně do těla. Tím spíš, že jsem si pár neděl poležel s nohou nahoře a na nějaké bikování nebylo ani pomyšlení...respektive pomyšlení by bylo, ale to je tak všechno. Jako malej kluk jsem se těšil na pořádnej výlet někam do hor. A stalo se!
Ještě ve středu odpoledne jsme procházeli Slovinské mapy okolí Bohinjského jezera a hledali vytoužené traily...oops, někdo nám zapomněl říct, že je 1. května a v Triglavském národním parku panují zimní podmínky. Díky Bohu za webkamery, které nám ukázaly souvislou sněhovou pokrývku už kolem výškové tisícovky.
Takže na východ! Volba padla na hřebínek, který se rozprostírá východně od Vysokých Tater. Jeho těžbou prořídlé zalesnění slibovalo hezké výhledy na nedaleké tatranské velikány. Pozdeji večer jsme dorazili do obce Tvarožná ležící na jihozápadním okraji pohoří... za pár chvil nás pohltila tma a my jsme hltali první noční výškové metry. Jako vždycky: prý jen kousek za vesnici. Za pár desítek minut (selektivní paměť) jsme vycloumali kola na hřeben a za silného větru ulehli do mladé smrčiny...Ale, kdo to má zrovna narozeniny? Všechno nejlepší Vévode! Ano, těsně po půlnoci. Oslavili jsme stylově dobrým "ejlem" z našeho oblíbeneého pivovaru Květnice.
Ráno se nám jako vždycky po nočním výšlapu nechtělo, ale vidina krásného počasí, výhledů ze širokých cest na hřebeni a hlavně pořádná snídaně nás nakonec vytáhly ze spacáku.
Vzhůru do sedel! Hřeben Levočských vrchů je protkaný širokými cestami, které doslova ubíhají pod koly.
Tedy alespoň do té doby, dokud se držíte na cyklostezce což ale není nic pro nás. Nebavilo by mě to, kdybych nemohl poslouchat ty řeči, jak jsme zase tahali kola na zádech ;)
Takže červená turistická, holoto líná!
Co jsme nastoupali, to jsme si taky sjeli a musím říct, stálo to za to! Nejdřív technická pěšinka, pak klikatící se lesní cesty a nakonec rozlehlé louky.
Večerní koupel v termálním kráteru lázeňské vesničky Vyšné Ružbachy nám bodla, a pak hurrrrrá do lesa.. řekl jsem do lesa? No dobře, nejdřív nahodilá oldies party. No co? Psali "cyklisté vítáni" :)
Dalšího dne nás ale čekal neméně výživný hřeben Spišské Magury, takže žádný velký ponocování. Normálně, jen do zavíračky. Pak honem zase ta romantika ... Spišská Magura je po hřebeni celkem hezky sjízdná. Na lehko určitě. Sem tam nějaká "stojka", ale jezdivé to určitě je. Aby nedošlo k mýlce: allmountain jezdivé! Když pominu pasáže zdevastované těžbou a stovky turistů nad Bachledovou dolinou, je to parádní pohoří!
Jasně, je to makačka, ale za tyhle večery rozhodně stojí...jooooo Tatry
Silniční časovka směrem k autu měla být brnkačka..stále z kopce a po asfaltu. Kdo objednal ten vítr? Nějak se mi to dodnes nepodařilo vytěsnit z hlavy :)
Na vlastní kůži zažili: Kalda, Vévod, Vítek